Napsali o stáří.

Stáří nejde zastavit, ale zpomalit rozhodně ano!

Žijte zdravě, aktivně, s radostí, a potíže? Ty hoďte za hlavu!

Z moudrosti starých léčitelů:

Nebolí tě záda, ale tíha, kterou nosíš.

Nebolí tě oči, ale nespravedlnost, kterou vidíš.

Nebolí tě hlava, ale myšlenky, které v ní máš.

Nebolí tě krk, ale zaseknutá slova v něm.

Nebolí tě žaludek, ale to, co těžko umíš strávit.

Nebolí tě játra, ale hněv, který se v nich hromadí.

Nebolí tě srdce, ale nedostatek lásky.

Tento dopis napsala 83 letá paní své kamarádce

Milá Berto,
více čtu a méně uklízím. Sedím na zápraží a obdivuji výhled
bez ohledu na plevel, rostoucí na zahrádce. Trávím více času se svou
rodinou a přáteli a méně času prací. Nic neschraňuji, používám svůj
nejlepší porcelán a sklo při každé příležitosti, na nákup nosím své
nejlepší sako. Neschovávám svůj nejlepší parfém a používám ho
pokaždé, když chci. Slova jako je "někdy" a "jednou" se z mého slovníku
vytrácejí.
Pokud existuje něco, co stojí za to vidět, slyšet nebo dělat,
chci to vidět, slyšet a dělat nyní. Všichni bereme svůj život jako
samozřejmost. Nejsem si jistá, co by dělali lidé,
kdyby věděli, že je nečeká žádný zítřek - myslím, že by volali svým rodinám

Život možná není takový, jak jsme doufali, ale pokud už jsme tady, měli
bychom žít  nejbližším přátelům. Možná by volali bývalým přátelům, omluvili se a zavřeli dveře
za minulostí. Možná by byli naštvaní a bylo by jim líto, že svému
manželovi a rodičům neříkali dost často, jak moc je mají rádi. Každé
ráno, každá minuta, každé nadechnut í je opravdovým darem. Pokud obdržíš
tento dopis, je to proto, že někomu na Tobě záleží. Pokud nemáš čas
poslat toto poselství dál, mohlo by to být poprvé, ale ne naposledy, co
odložíš nějakou maličkost, která by mohla změnit Tvůj život.

Staroba

Nikdy bych nevyměnil moje úžasné přátele, můj krásný život, moji milující rodinu za míň šedých vlasů, nebo za plošší břicho.

Jak jsem zestárl, stal jsem se k sobě laskavější a méně kritický. Stal jsem se svým vlastním přítelem.

Nechci peskovat sám sebe za to, že sním extra zákusek, za to, že si neustelu postel, nebo za koupi toho hloupého plastového trpaslíka, kterého jsem vůbec nepotřeboval, ale vypadá tak krásně na mé zahradě.

Viděl jsem příliš mnoho mých přátel opustit tento svět příliš brzy, předtím, než pochopili velkou svobodu, která přichází s věkem.

Co je komu do toho, když se rozhodnu číst, nebo hrát na počítači do 4 hodin a spát až do poledne?

Budu tančit sám se sebou na ty nádherné melodie z 60. a 70. let, a když se mi zachce plakat nad dávno ztracenou láskou tak klidně plakat budu.

Klidně budu chodit na pláž v těsných plavkách, natažených na vypouklé břicho, a nořit se do vln, pokud se tak rozhodnu, navzdory soucitným pohledům mladých lidí atletických postav, ale oni budou také jednou staří.

Vím, že jsem občas zapomnětlivý. Ale některé životy jsou úplně zapomenuty. A já si konec konců pamatuji důležité věci.

Jistě, v průběhu let moje srdce bylo zlomené. Když ztratíte někoho blízkého, nebo pokud dítě trpí, nebo dokonce, když vašeho milovaného psa přejede auto?

Ale zlomená srdce jsou to, co nám dá sílu a porozumění a soucit. Srdce nikdy nezlomené je dokonalé a sterilní ale nebude nikdy vědět, jaká radost je z bytí nedokonalého.

Jsem tak rád, že jsem žil dost dlouho, aby mé vlasy zšedly a mé mladické úsměvy se věčně vryly do hlubokých rýh na mé tváři.

Mnozí se nikdy nezasmáli, a mnozí zemřeli dříve, než jejich vlasy zbarvilo stříbro.

Jak člověk stárne, je snazší být pozitivní. Už mne nezajímá, co si myslí ostatní. Nemám otázky, už se sám sebe neptám.

Dokonce jsem získal právo být špatný.

Takže odpovídám, ano, jsem rád zralý. Můj věk mne osvobodil.

Líbí se mi člověk, kterým jsem se stal. Nebudu žít navždy, ale dokud jsem ještě tady, nebudu ztrácet čas hořekováním, co by mohlo být, nebo dělat si starosti, co bude.

A jíst dezert budu každý den, pokud budu chtít a mít chuť!

A pít víno, pivo i kořalku, pokud budu chtít a mít chuť!